recenze

Nečekejte ode mne klasickou recenzi, to od skalního příznivce Miroslava Žambocha nemůžete očekávat, ale snad vám tento text přinese alespoň nějaké informace. Slibuji že se budu snažit být objektivní.

Agent John Francis Kovář toho už za svoje působení u nadnárodní agentury E. F. zažil hodně. Bojoval proti náckům po boku Napoleona (Není krve bez ohně), plavil se s Vikingy na drakaru (Meč a tomahawk), vypořádal se s terakotovou armádou (Armáda nesmrtelných). Dvakrát se ocitl ve vesmíru (Renegát, Budiž vám Měsíc lehký) a v neposlední řadě taky hluboko pod vodou (Věk mloků).

Nový Agent JFK začíná dosti podivně, Ljuba Bytewská, von Wonder, vlastně všichni kromě samotných hlavních hrdinů, kdo se jen mihnou na prvních stránkách jsou nasraní. Promiňte to pejorativní vyjádření, ale on je to prostě fakt. Vlado Ríša tím zřejmě chtěl vyjádřit zhoršující se poměry v agentuře, ale ten dojem to ve mě nezanechalo, jen takovou pachuť a to sakra není dobře. Naštěstí se v tom autor moc nenimrá a po krátkém úvodu se Kovář s Vegou ocitnou na místě určení, ve světě kde spolu válčí dva ostrovy - království Ray-B a republika Mark-S. A nebudu daleko od pravdy když napíšu, že je něco shnilého ve státě Ray-B.
 

Prašná ulice na sklonku dne, naprosto prázdná. Ti, kdo mají žaludek na život na konci světa, kam pošta z pobřeží dorazí jednou za tři měsíce, jsou schovaní za chatrnými prkenými zdmi, které chrání před vedrem stejně účinně jako rybářská síť. Dveře saloonu vrznou a do výhně vykročí muž s kloboukem vraženým hluboko do čela. Vyndá z kapsy košile doutník, loveckým nožem pomalu obkrouží špičku a odřízne. Odněkud vytáhne benzínový zapalovač, horkou novinku, která sem do Malého Yorku ještě dlouho neměla dorazit, zapálí doutník a labužnicky potáhne. Ten muž se jmenuje Vincent Vega a kniha, o níž bude tahle recenze, je jeho příběh. Alespoň částečně...

Recenze na Sardenu

     Tak a jedenadvacítka Agenta Johna Fracise Kováře je za mnou.
      A první dojmy?
      Ty se budu snažit přetvořit pomocí duševních sil v alespoň trochu čitelnou recenzi. 
      Kovář číslo 21 je v mnoha ohledech výjimečný.
      Za prvé jím začíná již třetí desítka první české fantasy a scifi série, za druhé ji napsal v sérii nový autor a tak bylo zajímavé sledovat jak to vlastně dopadne a jak se Kovář nově vyprofiluje a za třetí, obsahuje povídku dalšího z fanoušků, webmastera jfk-fans.cz Petra Totka.

      JFK si zrovna balí na vytouženou dovolenou, kterou už neměl, no řekněme, že hodně dlouho. To je zapříčiněno tím, že díl "JFK a válení se na pláži" by se asi moc dobře neprodával a tak ho až doteď Agentura vždy honem rychle stáhla. Říkám až do teď, ale ono to v tomhle díle nebude jinak. Jak víme z ukázky, cestou po Praze ho napadne neznámý "tank z budoucnosti" a nebýt toho, že jeho auto, čistě náhodou obsahuje výbavu jako s Jamese Bonda, díl by tím také končil. Takhle tu máme katapultáž přeseknutí troleje a odkutálení se do ... nebudu to tu přece celé vyprávět.

    Klonování je technologie, která má budoucnost, náš hlavní záporák o tom koneckonců ví své, Agentura se může snažit jak chce, může mu šlapat na paty a jeho nejšikovnější únikový klon ji může držet z dohledu, zatímco klon zahradník okopává zahrádku v dimenzi XYZ a klon intrikán si pro změnu střihne roli v nové Odplatě, kde machruje s létajícím kočárem nad Kaplického knihovnou, jak se ostatně všichni dovtípili z obálky a opět balí Annu, což všichni dobře známe z prvního dílu.

    Ovšem Odplata 2 je o něčem jiném, je to pokračování s mnoha příběhy, přednostmi i nedostatky.

    Tak třeba hned množství dějových linek a postav je ve Vzpouře vyvolených jasný mínusem. ne že by nebyly zajímavé, to jsou a velmi, jenže jaksi, ehmm... no teď jsem se zamotal.

    Zkrátka, kdyby měla kniha pět set stran tak super a mám pocit, že je i měla, jen byla nechutně krácena. Hlávka je prostě spisovatel dlouhých a spletitých příběhů a myslím, že psát v takovém rozsahu, jako třeba R. E. Feist, by mu nedělalo sebemenší problémy. Takhle mi to víc než cokoli jiného, připomíná název hry Divadla v Dlouhé: Souborné dílo Wiliama Shakespeara ve 120 minutách.

Ak si myslíte, že toto sú len bláboly zamilovaného blbca, nie ste ďaleko od pravdy. Zamilovaný som, ale úvod patrí devätnástemu dielu série JFK. Po mesiaci prevážania v kufri auta môjho známeho kniha dorazila a ja som s úsmevom na tvári v predzvesti niečoho temného začal čítať Killerovu správu na strane číslo tri. Pár ďalších a už nebolo úniku.

Prásk! Dveře se rozlétly a obélník světla vyplnila temná postava, shrbená, s levým ramenem skloněným. Místo tváře se jí zrcadlila hladká lesklá plocha odrážející můj obličej, dala li se ta zbídačená věc tak nazvat.

      "Tak co Petře, pomohla trocha odpočinku tvé paměti? Nebo budeme pokračovat!"

Po osmidílné pauze se do světa agenta JFK vrátil Jan Hlávka s misí číslo devatenáct s názvem Odplata. Jedná se sice o dvojdíl, nicméně předmětem této recenze je pouze první část s podtitulem Země prokletých.

Obálka i název již na první pohled budí dojem, že tato epizoda nebude nic veselého, a když zavzpomínáte na autorovu JFK prvotinu Zatmění, můžete se těšit na opravdu neobyčejný a propracovaný díl. A toho se opravdu i dočkáte.